V současné sociologii převažují dvě protikladné teorie sociálních hnutí (tj. teorie nových sociálních hnutí, teorie mobilizace zdrojů). Teorie nových sociálních hnutí (např. Touraine, Habermas) zdůrazňuje originalitu společens- kých protestů konce šedesátých let, neboť překonaly veškeré dosavadní formy politického boje. Teorie mobilizace zdrojů (např. Tilly, Gamson) naopak hlásá význam organizace, zdrojů a politické příležitosti veškerých sociálních hnutí. Znebejánek konfrontuje vzájemné odlišnosti obou teorií a naznačuje budoucí trendy v teoretickém zkoumání sociálních hnutí. Publikace seznamuje českého čtenáře s některými významnými sociologickými koncepcemi, které v překladu bohužel zcela absentují. Překlad pramenných zdrojů by však byl záslužnějším počinem. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz