Svéživotopisné vyprávění ital. komunist. žurnalisty je zároveň obrazem růstu tříd. uvědomování ital. proletariátu a bojů KSI v době od 20. let tohoto stol. až po naše dny. Formou úryvkovitých vzpomínek na své dětství proletář. chlapce zachycuje autor období rozkladu řemesel a nástupu tovární výroby, kdy kolekt. pocit dělnictva byl ještě nejistý a neujasněný a kdy ve zmatku nejrůznějších polit. stran mohlo bojovat jen anarchist. demonstracemi, atentáty a sabotážemi. Autorovy vzpomínky pokračují líčením poměrů ve fašist. žalářích, kde jako komunist. novinář prožil 20 let, a na léta polit. vyhnanství v Americe. Když byl po skončení 2. svět. války deportován zpět do Italie, stěží sice poznával svoji vlast pro cizí vzhled, který dostala ital. města obsazená Američany, persekuce komunistů a fašist. žaláře se však nezměnily ani po čtvrtstoletí. Změnili se jen italští dělníci: sami počínají znovu budovat ital. průmysl, za války Anglo-Američany záměrně ničený. Dávají tak najevo, že jsou si již vědomi významu jednoty děln. třídy v boji o konečné zničení fašismu a že rozhodující slovo má dnes továrna, která bude brzy patřit těm, kdo v ní pracují. Zdroj anotace: NKP