Byl typickým příkladem asimilovaného žida, který vyrostl na českém venkově, a v dospělém věku se aktivně podílel na spolkové a osvětové činnosti. Když se roku 1945 v sedmdesáti letech vrátil z Terezína, bez manželky, dětí a vnoučat, napsal v dopise: „Jsem teprve druhý týden doma a hledám zapomenutí v práci...“ A této práci pro druhé se věnoval ještě po dlouhých dvacet let. Dodával odvahu a víru těm, kteří přežili, vyučoval děti i mládež, zasazoval se o připomínání obětí války. Je autorem několika čítanek a učebnic hebrejštiny, knihy Židovská tragédie. Dějství poslední (1947) a moha časopiseckých článků a studií. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz