Vladimír Merta je svým způsobem génius. Ať vezme do ruky prakticky cokoli, je schopen to zakrátko přijmout za své. A to se odráží nejen na kvantu profesí, které v životě vystudoval - hudba je pro něj v tomto ohledu upozaděná, napřed si prolezl pražskou FAMU a architekturou, ale i poměrně rychlé schopnosti ovládnout neznámé nástroje i slova - jak s narcismem sobě vlastním často a rád připomíná. Oč je jeho touha exhibovat silnější, o to více jej šlechtí kvantum "velkých jmen", která na desku sezval: Emil Viklický na cembalo, Vladimír Padrůněk za basovou kytarou, Jaroslav Olin Nejezchleba na cello... nahrávka tím dosahuje pestrých muzikantských a aranžérských kvalit. Reedice oficiálně vydaných Mertových předrevolučních materiálů je počinem významným a důležitým. Představuje povedený průřez prvními dvaceti lety autorovy tvorby (doba byla těžká, leč supraphonský výběr z roku 1978 je přes všechny peripetie dílem velkým a, ač to zní frázovitě, nadčasovým), je obohacen bohatým textovým doprovodem - kromě slov všech písní jsou u každé z nich připojeny i mile osvětlující glosy autora ze současnosti, na konci zbylo místo i na úryvek z rozhovoru Petra Dorůžky a V. M. z Gramorevue roku 1978. Ne nepodstatným kladem je i zvuková ucelenost a čistota nahrávky. Kombinaci první oficiální desky "P.S.", EP "Vybraná slova" a několika dobových bonusů nelze nedoporučit jak skalním příznivcům "starého" Merty, tak slídilům, kteří se s jeho osobností teprve začínají seznamovat