Poslední sbírka subjektivní, osobní lyriky, kterou Jan Neruda za svého života (1883) ještě sám připravoval k tisku, a která líčí jeho hluboké a intensivní prožitky skutečností nejdrobnějších a nejvšednějších. V díle básníka, který byl svým světovým názorem a celou tvorbou bojovným demokratem a materialistou, vyjadřují i tyto verše jeho pocit pospolitosti s těmi, kteří stejně jako on trpěli tehdejším kořistnickým uspořádáním společnosti: navíc v nich básník dospívá k vrcholům svého slovesného mistrovství. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR