Osm povídek a novel polského realisty (1847-1912), jichž vznik i děj spadá do 80. let 19. stol. (Vlna se vrací, Stašův příběh, Michalko, Antek, Sirotčí osud, Obrácený, Co se stalo z velké ideje na malém městě, Nešťastníci). Jsou to dokumenty o polských sociálních poměrech v někdejším ruském záboru. Ze všech proniká Prusův sociální cit, sympatie s chudými a odpor proti vykořisťovatelům. Opuštěné a trpící děti, venkovští pasáčci, prosťáčci, pomocní dělníci na stavbě i v průmyslovém prostředí, ti všichni se svými křivdami našli plné Prusovo porozumění. Naproti tomu ostrou satirou stíhá Prus pokrytectví maloměstských vykořisťovatelů, trpce ironisuje profesionální filantropy, přiživující se na osudu vdov a sirotků, s kritickou pronikavostí odhaluje dravost polských feudálů a je rychle dohánějící polské buržoasie, zesměšňuje její honbu za penězi a bohatými nápadníky pro stárnoucí dcery. Prus neskrývá hrubost mravů na tehdejší zaostalé vsi ani hrůzu pověrčivosti a pobožnůstkářství. Zdroj anotace: NKP