Mocnosti Osy, Německo a Japonsko, promarnily na počátku 2. světové války díky mnoha zbytečným průtahům zejména z japonské strany drahocenný čas, technická spolupráce a programy na výměnu nejnovějších technologií a vědeckých poznatků neprobíhaly podle představ ani jedné strany. Dnes možná celá záležitost s ponorkou U-234 a nákladem, který kromě 560 kg oxidu uranu obsahoval i rozebraný proudový Me-262, plány, výkresy a dokumentaci k radarům či raketám, a několika německými odborníky na protivzdušnou obranu, na radary a rádiem řízené zbraně jako pasažéry, vypadá jako banální epizoda na konci 2. světové války. Průběh války by ale zřejmě vypadal naprosto jinak, kdyby se Němcům a Japoncům dařilo od počátku vzájemně využívat vyspělé obranné a zbraňové systémy. Mohli se Japonci stát soběstačnými ve výrobě a zavádění zbraní využívajících radarovou technologii, rakety a reaktivní pohon? Autor se pokouší odpovědět nejen na tuto či podobné otázky, kromě popisu samotné plavby pátrá i po osudu radioaktivního materiálu po válce, všímá si úlohy spojeneckých zpravodajských služeb při celé akci. Fotografie, seznam literatury. Zdroj anotace: NK ČR