Kniha je na pomezí mezi beletristickým vypravováním a historickým spisem. Do líčení dějin Židů a jejich kultury v 19. a prvé polovině 20. století na Podkarpatské Rusi je zasazen příběh autorčina manžela, nazývaného v knize Ajcik, i její vlastní - ovšem v er-formě. Po přestálých hrůzách holocaustu líčí svůj a Ajcikův život v Liberci (1945-1949) a v Izraeli (od roku 1949). Kniha se jmenuje podle maďarského hanlivého pojmenování Židů - Chazaři. Publikace je doplněna přehledem použité literatury. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze