Jedná se o množství textů z posledních dvou let básníkova života, které svou poetikou navazují na některé předcházející Divišovy sbírky. Na konci svého života se básník pokoušel o verše bilančního charakteru, které na jedné straně byly plné údivu nad stvořeným světem, na druhé však s tvrdošíjnou kritičností hodnotily jeho rozporuplnou realitu. V Divišových posledních básních se samozřejmě objevují i otázky nad smyslem lidského života, střídají se pochybnosti i víra v existenci Boha, a v neposlední řadě zde nalezneme i úzkostnou předtuchu vlastní smrti. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze