V prvním plánu autorka prostě líčí okolnosti, za kterých se doslechla o katastrofě a vypovídá o pocitech, jež v ní zpráva vyvolala. V druhém plánu uvažuje o technických a vědeckých výbojích člověka v obecné rovině, jako o trestu za poklesek zpupnosti proti přírodě a jejím silám. Úvahy společenské a politické, jsou vřazeny do jediného proudu výpovědi, která klade zároveň závažné otázky člověku o jeho budoucnosti. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze