"Nikdo až do Puškina nevyslovil v ruské poezii tak otevřeně a hlasitě, co si myslil ruský lid o svých vrchnostech, o pánech a popech." Těmito slovy uvádí J. Dolanský pět veršovaných pohádek ruského klasika. V prvé (Pohádka opopovi a jeho dělníku Baldovi) autor vtipně odsuzuje hamižnost lakotných popů a podobných skrblíků. Ve druhé (Pohádka o caru Saltánovi) se vyznává z víry ve všemohoucnost dobra. Třetí (Pohádka o rybáři a rybce) podává obraztoho, jak se lidé měnili, když nabývali ve staré společnosti moci. Do čtvrté (Pohádka o mrtvé princezně a sedmi bohatýrech) vložil Puškin přesvědčení, že se žádná křivda věčně neudrží. Pátá (Pohádka o zlatém kohoutkovi) mířípřímo na věrolomnost cara Mikuláše I. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR