Autor sleduje životní osudy Divišovy od jeho narození a studií na jezuitském gymnáziu ve Znojmě i prvních pokusů s atmosférickou elektřinou až po sestrojení přístroje proti bouřkám r. 1754. Stroj, postavený u vsi Přímětic, kde Diviš působil jako farář, se po šest let znamenitě osvědčoval; roku 1760 byl stržen z obavy, že je příčinou sucha, jímž byl tehdy kraj postižen. I když se Diviš mylně domníval, že stroj je schopen hroty na něm umístěnými vysát elektřinu z mraků, měl jeho vynález průkopnický význam, neboť tu poprvé bylo užito uzemnění. Autor ukazuje, že jen oddálení od světa, v jakém žil Diviš na zapadlé moravské vesnici, a nedůvěra, již budilo jeho kněžské povolání ve vědeckých kruzích, připravily českého vynálezce o zaslouženou slávu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR