Samostatný čtvrtý díl románové tetralogie francouzského prozaika, vyznamenaný roku 1968 Goncourtovou cenou, vypráví o osudech dvou starých rodičů v malém francouzském městě, jejichž jeden syn se za druhé světové války stává kolaborantem a druhý odbojovým pracovníkem. Válka, stáří a choroby postupně deptají oba staré lidi, sedřenou a vše obětující matku i jejího neústupného muže, plného rozporných citů a mužské samolibosti. Kniha líčí zánik jejich životů, ale je zároveň oslavou poctivého života, práce a lásky. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR