Výbor se pokouší shrnout nejlepší básně z Marešovy prvotiny Hořká chuť ořechů vydané roku 1963 a vše podstatné z veršů, jež autor napsal v následujících letech. V první části antologie se objevují proto převážně lyrické verše s intimními reflexemi, z nichž lze občas vycítit ozvěny Marešových oblíbených literárních vzorů (Trakl, Orten, Halas nebo Reynek). I přes tuto myšlenku je však zřejmé, že Marešova poezie vynikala ve své době bohatou obrazivostí nebo svébytnou metaforikou. Po roce 1968 postihl autora v plné míře zákaz publikování a patrně i vzhledem k těmto důvodům se věnoval tvorbě poezie víceměně sporadicky. V Marešových básních ubývají intimní motivy, které jsou nahrazeny tématy mnohem závažnějšími: objevuje se zde například význam rodové i dějinné paměti, křesťanské víry i potřeby návratu k nejstarším kořenům šumavského regionu. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze