Vavřincova skladba, jež vznikla krátce po domažlickém vítězství, má obsah značně rozmanitý: po úvodním útoku alegorisované Čechie na krále Zikmunda a po její modlitbě o pomoc boží, následuje líčení vlastní bitvy a křižáckého útěku: dále pak formou dialogů legáta a papeže, Němců a prchajících křižáků, křižáků a zikmunda, braniboř. kurfiřta a zikmunda hovoří se o síle Čechů, demoralisaci křiž. vojsk, o tom, jak je potřebí s Čechy jednati, o hříšně bohatém kleru; závěrem se opět ozve Čechie, radící řím. světským představitelům, jak mají jednat s hierarchií a zbavit se její nadvlády - končí hymnem díkůčinění a prosbou o pomoc nebes a lidské osvícení. - Edice paralelně publikuje latin. text a novočeské přebásnění: úvod Jos. Macka podává obraz feudál. světa a charakterisuje společn. třídy a skupiny v Čechách kolem r. 1430, jakož i situaci, za niž se odehrály nejúspěšnější husit. akce. Uvod J.B. Čapka přináší vlast. lit.-hist. rozbor a vykládá zásady přetlumočení. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR