Nejcharakterističtější rysy i tvůrčí a lidskou cestu Jaroslava Seiferta, básníka lahodné, čisté a krásné češtiny, chce postihnout A.M. Píša výborem z jeho díla. Rýsuje se tu před námi v jasných konturách básník proletářského původu, který již ve dvacátých letech zpíval o Velké říjnové revoluci a snil o stejné revoluci i u nás, básník, který se dovedl - už v mužných letech - upřímně a prostě vrátit k zážitkům, radostem, snům i smutkům chudého chlapce z předměstského činžáku, pro něhož po prvé spatřená louka je nepředstavitelným zázrakem a nevymazatelnou vzpomínkou; básník, který přímo nerudovsky prostě a vroucně oslavil matku a mateřskou lásku básník, který dovedl vždy nově a nečekaně otevřít oči všem méně vidoucím pro krásu a půvab "města milovaného", Prahy; básník, který v dobách těžkých a zlých tasil svůj verš na obranu vlasti, národa a lidskosti; básník, který i na květnové barikádě oslavil verši boj svého lidu a vyslovil prostě, ale jasně: "My chceme nový, lepší svět, / ten starý ať se zřítí / ... my chceme nový, lepší svět, / postavíme jej z kvítí." Zdroj anotace: Národní knihovna ČR