Poezie významného francouzského básníka je komponována v klasických rýmovaných polohách, neboť autor sám byl nepřítelem volného verše. Tento výbor se soustředí především na Verlaineovu intimní lyriku, která v sobě nese nezaměnitelný náboj hudebnosti, vnitřní chvění i jakýsi zamlžený výraz, jenž se promítá do záměrně nepřesně uchopených obrazů. Všechny uvedené znaky jsou zároveň propojeny pocity roztěkanosti, melancholie, zemdlenosti a únavy. Tento typ poezie přitahoval svou neobyčejnou zjitřeností i některé české básníky, a proto se pokusili prosadit Verlainea i na tuzemské literární scéně. Jedním z nich byl i František Hrubín, jehož překlady dodnes nepochybně patří k těm nejpůsobivějším, i když většina z nich byla vytvořena již ve čtyřicátých letech minulého století. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz