Hrdinou knihy je Ivan Grigorjevič, který se vrací po třiceti letech v sibiřském lágru do míst, odkud byl surově vytržen. Zjišťuje, že se nelze vrátit, protože osobní vzpomínky i vzpomínky jeho známých paměť značně retušovala. Uvědomí si, že i lidé, kteří byli na svobodě, trpěli strachem, podléhali kolektivním lžím i iluzím, byli proto také nesvobodni. Jeho největším problémem se stává osamělost. Autor se dopracovává přesvědčení, že ruské dějiny jsou dějinami nesvobody a násilí, kdy člověk byl obětován modle státu. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze