Volné verše, které se na pozadí milostné poezie (Miluji tě / a neumím to říci. / Neustále mluvím o něčem jiném, aby nikdo nepoznal, / že je několik obyčejných slov, kterých se dodnes ostýchám, / protože vyřknout je smíme vživotě jen jednou) vyslovují k tragické problematice člověka dnešních dnů (už nikdy nebudeme trhat kopretiny, šťastni z několika prostých věcí, / jako je vítr, vrbový prut a růžové prsní bradavky, / už nikdy, už nikdy, vevzduchu je stroncium / a my jsme evropští lidé z roku 1958, / ledačemus nerozumíme, ale to chápem, to naneštěstí chápem, / co je to hoře lásky a co je to hoře z rozumu ...) a hledají smysl lidského života. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR