Oběma "Ohlasy" obrací básník po prvé v čes. literatuře svůj zájem programově k lidové písni, jejíž "napodobení" chápe v době metternichovské reakce jako jediný způsob, který může naši poesii obrodit a dát jí nový směr. "Ohlas písní ruských" (1829) je výrazem sympatií jak básníkových, tak celé jeho generace k Rusku jako k jedinému mocnému slovanskému státu pod slovanským panovníkem. Ve 26 básních zachycuje "národní ruský charakter": ohlasy bylin monumentalisují statečnost rus. lidu, ohlasy lidové lyriky milostné, rodinné a p. seznamují s jeho povahou, životem a tradicemi. "Ohlas písní českých" (1839) obs. básně rozpravné, písně elegické, naivní, žertovné a satirické, písně v nejužším smyslu slova, a popěvky. Sympatie s pol. revolucionáři a polit. kvas 30. let se jeví v sociální thematice, ve zdůraznění demokratického ducha čes. písně, v protiněmecké tendenci a v oslavě husitství. Za podklad vydání byl vzat text obou sbírek ze Spisů básnických z r. 1847. Vydavatel přizpůsobil dnešním zvyklostem pouze pravopisnou grafiku, nedotýkaje se v ničem zvukové stránky jazyka. (Podle doslovu) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR