Základní inspirací se pro Reynka stává v těchto básních příroda a venkov rodné Vysočiny. Tyto dva prvky autor ale nepojímá jako příležitost pro zobrazení určitých dojmů a prožitků, ale spíše se je snaží pochopit jako naplnění duchovního prostoru. Zároveň se už v básníkových verších objevuje motiv životního bilancování a předtucha smrti, kterou autor nechápe jako destruktivní sílu, ale jako naprosto přirozenou součást koloběhu života. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze