Stašek líčí obraz politického probuzení v Podkrkonoší. Radost byla v březnu 1848 všude velká, hned jak došly první zprávy, že se zrušuje poddanství a půda se zbavuje tíživých břemen, pálily se ohně, pořádaly se průvody s pochodněmi, svítily transparenty s vlasteneckými texty, všechny zvony vyzváněly a střílelo se z moždířů. Lidé zpívali národní písně, zdobili se červenobílými kokardami a odklizovali německé nápisy. Ale radost netrvala dlouho. Císař rázně potlačoval předčasné pocity svobody a četníci sbírali ty, kteří si svobodu osvojovali a chtěli svobodně žít. Ohlas r. 1848 sledujeme na rázovitých postavách "ševce Matouše a jeho přátel" (název povídky z r. 1875, přepracované r. 1932). Matouš je jedním z největších horlitelů pro konstituci. Zúčastní se tragického tažení stavovských gardistů na pomoc Praze, je těžce raněn a žalařován. Vznětlivý bouřlivák pak prochází kriminály a je stále pronásledován. Nakonec uniká před zastřelením za hranice. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR