Během procházky z pražské Zoologické zahrady do nedaleké hospody, na níž se jednoho odpoledne vydává vypravěč se svým otcem, se ve zdánlivých banalitách, svěřovaných příbězích ze života, vzpomínkách na dětství i víceméně hospodských řečech odhalují jejich osudy i historie jejich vztahu. Dospělost jako přebírání odpovědnosti nejen za sebe, svůj osud a za to, co dělám, ale i za druhé a konečně i za svého stárnoucího otce - tak vypravěč vnímá daný okamžik a situaci, aniž by však byl jakkoli sentimentální. Zůstává v rovině zdánlivě nevážného, nikterak hlubokomyslného a skvěle živě vedeného dialogu (i vnitřního)a krátkých vypointovaných příběhů a řeší přitom jaksi mimochodem, bez patosu, s civilností danou vnitřním ostychem, základní existenciální otázky muže na půli cesty. Autor opět mistrně používá dokonale transkribovanou vyposlouchanou pražštinu i důvěrně známé pražské prostředí, opět je to ale jen prostředek hlubšího sdělení. Kniha získala cenu Magnesia Litera, Literu za prózu. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze