Vycházeje ze Stalinových statí o marxismu v jazykovědě a z poslání krásného písemnictví jakožto důležitého činitele v rozvoji s obohacování spisovného jazyka, podává přední český linguista rozbor pěti stěžejních děl naší soudobé beletrie co do ústrojnosti slovní a mluvnické. Pojednává zejména o obrazném myšlení a jeho jazykovém vyjadřování, o užití nespisovných výrazových prostředků, zejména dialektických a o základní ideji slovesného díla a jejím popisném zobrazování. Na příkladech Řezáčova "Nástupu", Bojarových "Jarních vod", Markovy "Vesnice pod zemí", Otčenáškova "Plným krokem" a Sedláčkova románu "Luisiana se probouzí" vyvozuje, jak a kdy neobrazná dějovost oslabuje žádoucí společenský účin slovesného díla. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR