Vysoce rutinovaná krátká exegeze zkušeného znalce vyčleňuje hlavní znaky moderních figurativních záměrů z hlediska obsahu i způsobu provedení. Shledává je v tom, jak se naši i světoví umělci vyrovnávají s mýtem člověka a vytvářejí svědectví o situaci jeho existence i protest proti ní a jak dosahují svého cíle destrukcí lidských tvarů, narativním principem při rozkladu času v obraze, transfigurací, kvantifikací, fragmentarizací, dezintegrací sochařské a obrazové formy a postupy antirealistickými (vyhotovují-li "obrazy obrazů") i realistickými (antropometrií). Je dovozeno, že celá tato vlna je velmi úzce spjata nejen s filozofickými koncepcemi, ale i s úsilím opřeklenutí jejich rozporu, který vyvěrá z protikladu kosmocentrismu a antropocentrismu. Zdroj anotace: NKP