Sedm povídek z terezínského ghetta je inspirováno autentickými zážitky z autorova dětství. Lustigova prvotina. Vyprávějí o lidech, kteří si i v děsivých životních podmínkách dokázali zachovat svou lidskou důstojnost a víru v základní lidské hodnoty. Některé zachycují mládí, zmrzačené v podmínkách ghetta, jiné velikost lásky tváří v tvář hrůze očekávaného transportu a některé otevřenou vzpouru proti násilí. Autor sugestivně líčí život v ghettu, zpupnost německých důstojníků, zbabělost, která se v určitém okamžiku mění v hrdinství, i jímavou bezmocnost starých lidí, odsouzených k vyhlazení. Všechny povídky oslavují ryzího člověka, deptaného, ale žijícího nadějí, že na světě nemůže natrvalo převládat zlo a násilí. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU