"Jak je to krásné, co dřív bylo mukou, / vzít pero do ruky a psát, / svobodnou prací dělníkových rukou/ svou radost volně vyzpívat ..." vyznává v jedné ze svých básní Marie Dušková, zemědělská dělnice, která se ve své první sbírce přihlašuje úvodní básní k památce Boženy Němcové a poté se nejen vrací k nezapomenutelnému květnu 1945, ale zpívá především o novém životě, plném radostné práce o své zemi, polích, traktoru, o "šťastném člověku, radostném a novém, který budoucnost drží v rukou svých ..." Zdroj anotace: Národní knihovna ČR