Autor vychází z katolického rozsahu Starého zákona, z protestantské biblické kritiky i z rabínské interpretace navzájem si odporujících míst Bible. Katolický kánón zahrnuje i ty knihy Starého zákona, které považují protestantské překlady (včetně Bible Kralické) za apokryfy. Protestanstská biblická kritika na přelomu 19. a 20. století stanovila na základě jazykového rozboru i postojů autorů k příběhům několik redakcí Starého zákona. Rabínská tradice z 2.-12. stol. po Kr. v tzv. midráších domyslela nejasná biblická místa, aby zapadala do soudobé rabínské interpretace. Z uvedených hledisek jsou posuzovány i převyprávovávány starozákonní příběhy o vzniku lásky, o manželství, zásnubách, svatbách, rozvodech, rodinném životě, sexu a erotice, o obřízce, mnohoženství, cizoložství, prostituci, incestu i homosexualitě. Poslední kapitola obsahuje příkazy a zákazy ohledně sexuálního života Izraelitů, obsažené v pěti knihách Mojžíšových (tzv. Tóře). Kniha postrádá jakýkoliv odkaz na použitou literaturu, je však doplněna jmenným rejstříkem starozákonních v knize zmiňovaných osob. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz