Habsburská císařská rodina měla v otázce manželství zcela jasno. Princip spojování dvojic spočíval ve víře, že moc je podmíněna biologicky a jen magická síla krve opravňuje vládnout. Proti této politice se tvrdohlavě postavil následník rakouského trůnu František Ferdinand. Nechtěl se dát spoutat sňatkem z rozumu, a proto zrušil několik plánovaných svateb. A když potkal hraběnku Žofii Chotkovou, dceru rakousko-uherského vyslance v Drážďanech, pochopil, že našel ženu svého srdce. Jejich vztah neměl zdánlivě žádnou budoucnost, neboť Žofie přes úctyhodný rodokmen nenáležela do malého okruhu "rovných rodem" , kteří se směli ženit či vdávat s Habsburky. Císař František Josef proto synovcovu žádost rozhodně odmítl. Avšak František Ferdinand se nevzdal. Téměř dva roky bojoval, aby se mohl se svou vyvolenou oženit. Císař se pokoušel všemi prostředky sňatku zabránit, protože v něm spatřoval nebezpečí pro budoucnost monarchie, ale když František Ferdinand pohrozil sebevraždou, panovník ustoupil. Ovšem pod podmínkou, že se následník vzdá pro své potomky nároku na trůn. Přestože jim vídeňský dvůr a přísný dvorský ceremoniál ztěžovaly život všemožnými omezeními, na jejich velké lásce se nic nezměnilo. Šťastné manželství Františka Ferdinanda a Žofie po čtrnácti letech zaniklo z naprosto jiného důvodu: byl jím sarajevský atentát 28. června 1914. Teprve jejich smrtí se paradoxně naplnil osud, jehož se císař tolik obával: nastal konec habsburské monarchie. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz