Kniha zpracovává soukromý a milostný život Napoleona Bonaparta a sleduje zejména jeho vztah a přístup k ženám od doby, kdy ukončil École militaire v roce 1785. Díky jeho vrozené a nepřekonatelné nesmělosti, určitému pocitu méněcennosti v mládí i fiktivní představě o vlastní matce jako vzoru ideální ženy, autor naznačuje, že Napoleonův vztah k ženám nebyl jednoduchý. Jeho celoživotní ctižádostí bylo ovládnout a podmanit si ženu a jeho špatné zkušenosti s něžným pohlavím ovlivnily i zákony, které vydal. Podrobněji autor mapuje vztah k ženám, které považuje za osudové lásky: Désirée Claryovou, Rose de Beauharnais (Josefínu), Marii Walewskou a rakouskou arcivévodkyni Marii-Louisu. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz