Román je díky svému nadhledu a humoru těžícímu z pochmurné atmosféry reálného socialismu výstižně přirovnáván k poetice filmových Pelíšků. Hrdina příběhu zvaný Miki dospívá v době dvojích životů - pod oficiálním povrchem budování socialismu nadšeně bují skutečné budovatelské úsilí - individuální snaha o vytvoření jakéhosi soukromého malého západu - materiálního i myšlenkového. Tato absurdita je v Mikiho případě znásobena tím, že jeho dům leží doslova ve stínu proslulé Berlínské zdi, na dohled od vysněného svobodného světa. Jméno ulice - Sluneční - je v této souvislosti zdánlivě krutým paradoxem. Ve skutečnosti ovšem pro její obyvatele slunce dokáže svítit stejně jasně jako pro ty za zdí. Neboť v radostech i strastech lidského života nakonec nehraje politika zdaleka tak velkou roli, jak by se mohlo někdy zdát. A to je asi nejvýraznější poselství této doporučeníhodné knihy. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze