V půlce října r. 1918 byl svobodník bavorského pěšího regimentu A. Hitler při britském plynovém útoku v severní Francii dočasně oslepen. S diagnózou hysterická slepota strávil měsíc v lazaretu v pomořanském Pasewalku pod dohledem a péčí neuropsychiatra Edmunda Forstera. Tento lékař měl díky praxi, výchově i osobním vlastnostem velmi zvláštní přístup k postiženým, jako byl Hitler. Podle Forstera existovaly v podobném případě jen dvě možnosti: pacient buď simuluje, nebo trpí oslabenou vůlí. Přestože se nedochovaly lékařské záznamy, autor dochází k nepřímým závěrům, že díky poněkud drakonickým způsobům aktivní terapie doktora Forstera s důrazem na rozvoj volních vlastností se zcela změnila samotářská a nespolečenská osobnost Adolfa Hitlera. Právě zde začala podle britského psychologa Hitlerova cesta k moci. Ve velmi čtivé publikaci najdeme také souběžné životopisy Hitlera i Forstera, mnoho zajímavých úvah a postřehů z lékařského a univerzitního prostředí i dalších oblastí meziválečného Německa. Poznámky, seznam literatury, fotografie. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz