Dramatická cesta z Podkarpatské Rusi do čsl. zahraničního vojska v SSSR přes stalinský tábor nucených prací. "Od svého zatčení až do osvobození z lágru jsem se nikdy dosyta nenajedl. Neviděl mléko, maso, cukr, sůl, ovoce, zeleninu, trávu, květiny, listnaté stromy, zvířata, ptactvo. Nikdy jsem na sobě neměl spodní prádlo, ponožky. Nikdy jsem se neholil, nestříhal, nemyl, nenapil se studené vody nebo jiné tekutiny, kromě kypjatku. Na vězních jsem nikdy neviděl jiné šatstvo, než po mrtvolách. Nikdy jsem nespatřil úsměv ani u bachařů, ani u vedoucích lágru. Zde neexistovaly strážné věže či ostnaté dráty. Mrtvoly jsem neviděl jen ve spánku. Ještě včera jsme jim s mým sousedem záviděli jejich skon. Dnes již i tomuto sousedovi závidím pouze já sám. Zda zítra bude mně závidět soused jiný, to ví pouze zdejší tundra. Tu se spojily temné stránky člověka se zdejším krutým okolím a společně ponižují vězně až na samé dno jeho lidskosti." Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU