Povídka, jež vyšla na sklonku života mladého C. Tilliera (1801-1844), provinciálního publicisty, autora pamfletů, brožur a polemik, byla dlouho podceňována buržoasní lit. hitorií a ponechávána tak v zapomenutí. A přece je to dílo klasické již postavou svého hrdiny - bodrého a spravedlivého plebejce, jenž pohrdá králem a šlechtou a cítí se, byť chud, přece jen svým pánem, poněvadž poctivě pracuje a dělá si dobrý den z mocných a nafoukaných. Je to člověk, který kašle na autoritu - důstojnost a sebevědomí poctivého člověka je mu nade vše. Neobstojí před ním výsady ani náboženské pověry a sám se humorně tituluje "mluvčím lidu", jsa hrdý na to, ze z lidu vskutku jest a že má v lásce jen to, co je přirozené, prosté a pravdivé. (Podle předml.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR