Beáta opustila v depresích rodinu a odebrala se do lesů. V jejím bezcílném bloudění se jí ujme Tomáš, který dosud žil v poklidu prostým životem na své samotě a věnoval se sepisování svých zážitků z cest Afrikou. Setkají se tak dvě radikálně odlišné povahy: trpitelsky bezmocná, normálního života neschopná, ublížená a evidentně dosud nedospělá žena a klidný, samostatný, skromný a dosud zdánlivě vyrovnaný muž. Velmi nenápadnými vyprávěcími prostředky, v kulise mlžného podzimu, bez vnějších dějových rozruchů, ale s vnitřním napětím, drobnokresbou vnitřních pohnutek hrdinů, dovádí autor čtenáře ke zjištění, že urputná slabost a nechuť žít může být nejen zcela sebedestruktivní, ale může rozvrátit i život těch, kteří chtějí pomoci. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze