Učebnice podává výklad o té podobě řečtiny, s jakou se bude nejčastěji setkávat ten, kdo se bude zabývat řeckými texty, pocházejícími ze starověku. Za základ bylo vzato attické nářečí, a to v podobě, jakou mělo v době největšího rozkvětu Athén a attické literatury, přičemž se přihlíží ve značné míře ke starším fázím jazykového vývoje, a to jak řeckého, tak předřeckého. Příručka je rozdělena do čtyř částí, zahrnujících hláskosloví, kmenosloví, tvarosloví (skloňování, časování) a skladbu (skladba slov ve větě, skladba vět). Zdroj anotace: Národní knihovna ČR