Jediná Wintrova románová práce (první knižní vydání v r. 1909) čerpá z období Bílé Hory, z konce samostatnosti české. Líčí deset let života humanistického básníka, profesora a posledního rektora předbělohorské Karlovy university M. Jana Kampana Vodňanského od jeho bakalářských zkoušek až po smrt v žalu nad pádem koleje Karlovy, která vstoupila v nerovnou soutěž s bohatě vybavenou kolejí jesuitskou v Klementinu a byla posléze jesuity okupována. Životopisná kronika doby, nabytá historickými událostmi (stavovské povstání, bitva 8.11.1620, popravy staroměstské, persekuce), přerůstá rámec osobního údělu Kampanova a stává se románem hromadného dění společenského. Realisticky věrně líčí Winter život v koleji, na pražské ulici i v české politice. Správné pochopení třídních rozporů v tehdejší společnosti umožňuje autorovi postihnout v příbězích a drobných faktech příčiny prohry politické a morální. Zdroj anotace: NKP