V lyricko-epické básni o 12 zpěvech zachytil L. Stehlík životní osudy, umělecké snahy a citový život velkého českého umělce a člověka Mikoláše Alše a jeho pozdější ženy Mariny. Dětství obou v Miroticích, Alšovy studie, život jeho rodičů, bratří a vliv strýce Tomáše, Marinčina osiřelost a její stěhování po příbuzných, Alšův Příchod do Prahy, jeho práce na Živlech, Jiřím Poděbradském a Vlasti, Marinin pobyt v Příbrami a konečně společný život obou - to jsou hlavní okamžiky ze života dvou krásných lidí, které se snažil básník především zachytit. V posledním zpěvu se vrací zestárlý už umělec do rodného kraje a pohled na místa dětství a mládí, kde po prvé poznával písně, zvyky, zábavy a pohádky lidu i slavnou minulost svého národa, ho nutí k zamyšlení nad celým životem a dílem. Ale při účtování rodnému kraji nemusí klonit hlavu: on i Marina nikdy nezradili svůj lid, jemu zasvětil Aleš celé své dílo, všechnu svoji lásku věnovali rodné vlasti. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR