V rozhovoru s Bohem a pozdějí i dalšími dušemi se Malá duše snaží poznat a uvědomit sebe samu jako světlo v protikladu k tmě. Hledá svou jedinečnost v odpouštění, k tomu však potřebuje duši, které by mohla odpustit - tudíž jí musí tato Přátelská duše v budoucím životě nejprve ublížit. Toto nutné zlo je pak ve skutečnosti dar, dar růstu díky větší toleranci, pochopení a odpuštění. Je to šance být tím, čím skutečně jsme. Toto podobenství se původně objevilo, samozřejmě v jiné formě, v knize pro dospělé Hovory s Bohem. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze