V básních naplno propuká Magorův hněv a zloba, ústící mnohde do pocitu zbytečnosti a marnosti. Tomu vlastně odpovídá i titul celé sbírky (vanitas - marnost). Celkově se však zdá, že se básníkův verš až překvapivě zklidnil, což se projevuje zvláště ve druhém oddíle, kde jsou verše dedikované přátelům a kde najdeme překvapivě jemné a něžné reflexe, které naznačují určitou změnu formálních postupů. Zdroj anotace: MLP