Formou krátkých povídek vzpomíná autor na nejrůznější zážitky z let strávených v lesním tichu při čekání na srnčí zvěř. Z jeho vyprávění prýští oddanost řemeslu a láska k přírodě. Zákonitě jsou si jednotlivé příběhy poněkud podobné, číst od začátku do konce je zřejmě souzeno jen lidem s podobně naladěnou náturou, kterým svítání na lesní pasece dokáže vynahradit všechny ostatní radosti života. Obrazový doprovod je černobílý a pohříchu až příliš ilustrativní. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze