Adlerův text, zabývající se specifiky pražské německé literatury, chápe tvorbu Pražské školy jakožto kulturní fenomén, který nemá ve 20. století obdoby. Následně se jím zabýval J. Serke v Böhmische Dörfer (1987), který rovněž mezi mnoha dalšími autory této literatury ve svém díle, neopomněl vyzvednout Adlerovu snahu zprostředkovat toto písemnictví kulturní veřejnosti. Oba autoři přispěli k dalšímu rozmachu, jakési renesanci bádání o této zmizelé literatuře. Do Pražské školy ve 20. století patří v užším nebo šiším smyslu 130 až 140 autorů, jejich působení je ohraničeno rokem 1945. Vzhledem ke společenským poměrům v Čechách se bádání a vydávání této literatury mohlo znovu uskutečnit až v 90. letech. Tedy není divu, že muselo uplynout od anglického vydání téměř čtvrt století, než byla vydána i česká verze Adlerova eseje. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze