Soubor 39 dopisů, jež psal Wolker v posledních 3 letech života (1921-1923) básníkovi a lit. kritiku A.M. Píšovi. Zrcadlí básnický i lidský vnitřní přerod mladého člověka, jeho názorový rozchod s některými dočasnými souputníky a naopak utužení jeho přátelství s pokrokovými kult. pracovníky té doby (Hora, Neumann, Olbracht, Honzl, Nejedlý, Biebl, Hořejší, Branislav aj.). Dopisy osvětlují růst Wolkrova společenského vědomí a poznání, jeho bezprostřední reagování na útoky Arne Nováka a V. Dyka, jež mu byly "dokumentem měšťácké slepoty". Listy nám umožňují nahlédnout i do okolností utváření různých skupin mladých poválečných literátů. Všechny však byly Wolkrovi "chomoutem, který zatěžuje". K uměleckým theoriím "Devětsilu" měl podstatné výhrady a z moravské "Literární skupiny" po roce vystoupil pro její opatrnický program. Zvláště blízké byly mu naproti tomu listy kulturně politické avantgardy "Červen", "Proletkult", "Var" a "Rudé právo". Dopisy dokumentují jak ideový vývoj básníkův v chaotické době přetavujících se světových názorů, tak jeho opravdové úsilí o nové proletářské umění. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR