Mladý hrdina autobiograficky laděného protiválečného románu, Melkior Tresič, spisovatel, introvertní, citlivý, apolitický intelektuál, se v politické situaci Jugoslávie roku 1940 cítí jako zajatec slepého Polyféma. Prožívá pocity existenciální úzkosti, samoty a neschopnosti vytvořit smysluplný vztah s kýmkoli a především žije v neustálém strachu před povolávacím rozkazem. Snaží se mu vyhnout, záměrně hladoví, ale přitom se bojí, že se prozradí. Nakonec je pro svůj zdravotní stav přece jen z vojenské povinnosti vyreklamován. Nic ale nemůže dopadnout dobře, protože válka se nezadržitelně blíží... Tuto dějovou kostru obaluje hluboká analýza strachu: běžné životní situace vedou hrdinu k až paranoidním stavům a stihomamu mučivé nejistoty a především k touze být neviditelný, nenápadný, neulovitelný. Volba mezi tímto strachem a odvahou hrdinu nakonec definitivně zradí. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze