Po formální i obsahové stránce představuje tento titul nepochybně dosavadní vrchol autorčiny básnické tvorby. Základní téma, zpracované nápaditými jazykovými prostředky, si klade za úkol pozastavit se nad otázkami, které se již od pradávných dob dotýkají lidského bytí. K tomuto závažnému námětu přistupuje Fischerová s úsilím zaznamenat co nejvěrohodněji tíživou atmosféru, jež tyto jevy a situace vždy doprovází. Často se proto táže po trvalých lidských hodnotách, ale zároveň si i přiznává svou bezradnost. Pro básnířku se samotný člověk stává znepokojivou otázkou, a to i z toho důvodu, že žije ve světě plném protikladů: je třeba plný květin, jenomže ty květiny až příliš často zůstávají v ranách zavražděných a mrtvých lidí. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze