Latinská kronika staročeská je dílo dvou příslušníků feudálního duchovenstva, bývalého opata Oty, a Petra Žitavského, od r. 1316 rovněž opata kláštera zbraslavského. Líčí dobu od r. 1260 do r. 1338, t. j. sklonek vlády Přemysla Otakara II., kralování Václava II., Václava III., Rudolfa, Jindřicha Korutanského a zvláště Jana Lucemburského. Otou původně zamýšlená apoteosa života zakladatele zbraslav. kláštera Václava II., se dík Petrovi rozrostla ve skutečnou kroniku, pro nás nejdůležitější historický vyprávěcí pramen stol. 14., neomezující se jen na věci zbraslavské a české. Její cenu jako historického pramene zvyšuje výhodné a význačné postavení autora, který věděl o událostech z vlastní zkušenosti a měl dokonce i osobní zpravodaje o těch událostech, jimž nebyl přítomen. Po stránce slovesné je to dílo vzdělaného a učeného autora, který dovedl vyprávění proložit čtyřmi tisíci leoninských hexametrů, mnohdy i velmi vyumělkovaných. Toto vydání je druhý český překlad, nahrazující dnes již neuspokojující překlad J.V. Nováka z r. 1905, uvedený cennou histor. předmluvou V. Novotného. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, příspěvková organizace