Zbraslavská kronika je latinsky psaná kronika (Chronicon aulae regiae) vznikala v rozmezí let 1305–1339 v cisterciáckém klášteře na Zbraslavi, který byl založen roku 1292 českým králem Václavem II. V první části Zbraslavské kroniky, která byla psána pravděpodobně v letech 1305-1314 opatem Otou je znatelná tendence k oslavě Václava II., zakladatele zbraslavského kláštera. Za devět let Ota napsal 51 kapitol a celé Otovo vypravování je soustředěno k osobě královského mecenáše tak, aby Václav získal u případného čtenáře co nejvíce sympatií. Ota se snažil vystihnout duševní život a těžkou dobu dětství, dospívání a samotné vlády Václavovy způsobem u středověkých spisovatelů vzácným. Otovo pohnuté vypravování ukončila smrt v březnu 1314, kdy nestihl popsat ani Václavovu slavnou korunovaci. V započaté kronice pak pokračoval druhý autor, budoucí opat Petr Žitavský, který se v druhé části kroniky pokusil o sloučení glorifikace předposledního Přemyslovce s oslavou nové dynastie panující na českém trůně, s oslavou Lucemburků. Proto uvádí při líčení smrti Václava II. i císařovny Markéty zázraky, které měly zvýšit prestiž obou osobností. Ve svém vyprávění se na rozdíl od Oty nesoustředí pouze na události zbraslavské a české, ale i na události a záležitosti jiných království a zajímavé příhody vůbec. Zbraslavská kronika se tak stala nejdůležitějším vyprávěcím pramenem pro české dějiny první poloviny 14. století. Obsahuje kromě prozaického textu velké množství veršů, z velké části leoninských hexametrů. Byla mnohými opisována, celé dlouhé úseky ze Zbraslavské kroniky se nacházejí i v Kronice Františka Pražského, v díle Beneše Krabice z Veitmile a částečně i v kronice Pulkavově. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU