"Když padlo na lidi to osudné puzení vysedávat houfně i po několik nocí za sebou v šencích, putykách a krčmách a prolévat hrdlo pálenkou, říkávali na Vysočině, že krajem táhne prašivec". Nevystopoval jsem původ tohoto úsloví, ale vyslechl jsem zkazky s nádechem obžerným i tragickým a po dlouhá léta mi nešel s mysli tento námět, i vábný i ošidný, až mě docela přemohl a musel jsem sáhnout po olůvku, abych jej oděl rouchem básně. Jestliže se to roucho vlní někdy přespříliš, odpusťte to autorovi a jeho fantasii." - Těmito slovy uvádí moravský básník svou novou sbírku, v níž, volně veden svým námětem, líčí osudy a zkazky, spjaté s démonem pití, a kreslí zároveň lyrický obraz lidských životů, hluboko zakořeněných v rodném kraji. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR