Oba cykly mají společná témata i náměty: Hron se především pokouší zachytit své životní dojmy a pocity, v nichž se uplatňuje snaha podat výpověď o vlastním údělu a osudu. Pro autora se stává bilance rozhodujícím faktorem, jenž mu napomáhá analyzovat i přesně definovat nejen zážitky z minulosti, ale i okamžiky žhavě současné, takže například úvahu nad svým aktuálním stavem komentuje tímto způsobem: Vystříhán všeho zla i potěšení, / vystříhán z trosek na hřbitově dálnice, / jsem naražený čep, v němž vína není, / jsem do svých očí naražená čepice. V neposlední řadě se pak básník zamýšlí i nad situací, kterou nazývá prázdnotou po člověku, tedy onou dobou, kdy přesýpací hodiny utratily už všechna zrnka písku a lidská bytost se vydává do říše stínů. Kniha vychází u příležitosti autorových šedesátých narozenin. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze