V novele, která vyšla prvně časopisecky v Novém Miru roku 1961, řeší autor některé morální problémy sovětské společnosti. Se smyslem pro psychologickou kresbu líčí život ženy, která se pohybuje od mládí v uměleckých kruzích. Její egocentrismus jí dovolí zapomenout na lásku z mládí, na chlapce, který je v třicátých letech bezdůvodně uvězněn. Provdá se za usedlého profesora malířství a prožívá další milostný vztah. Avšak morální úraz, který utrpěla zradou na první lásce, ji doprovází celý život. Nevyrovná se s ním ani po návratu první lásky z vězení. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR